|
První stavbou, kterou je třeba zmínit v souvislosti s užitím betonu v sakrální architektuře je římský Pantheon postavený v letech 118 až 128 po Kristu. Jeho kupole z litého římského zdiva, někdy se hovoří o tzv. římském betonu, má průměr 43,3 m a neměla v Evropě po více než tisíc let srovnání.
Počátky použití dnes známého železobetonu v sakrální architektuře spadají na sklonek 19. Století, kdy byl v pařížské čtvrti Montmartre mezi léty 1894 až 1904 postaven podle návrhu Anatola de Baudota kostel St. Jean de Montmartre. Konstrukce tohoto kostela již využívá moderní technologie, její architektonická podoba je ale ještě tradiční. Již čtyři roky po dokončení kostela St. Jean de Montmartre začal pracovat maďarsko-slovenský architekt István Medgyaszay, žák profesora Wagnera, na projektu prvního železobetonového kostela v tehdejším Rakousku-Uhersku – kostela svaté Alžběty Uherské v malé vesničce Mula na jižním Slovensku. Podoba tohoto kostela již více reflektuje použitý materiál.
Pouhé tři roky po dokončení kostela svaté Alžběty dokončil Josip Plečnik ve Vídni kostel svatého Ducha (1911-1913), kde je již použitý materiál zjevný.
Velmi zajímavý článek na toto téma: http://www.betontks.cz/sites/default/files/BETON_1-17.pdf
|